C5S v Česku: jak funguje systém a proč ho kritici označují za neefektivní

C5S, nebo takzvaný systém pro kontrolu a regulaci stávajících staveb, je jedním z nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších projektů české vlády v posledních letech. Jeho implementace, která začala v roce 2019 a byla prodloužena až do roku 2024, se stává tématem nejen debat o stavebnictví, ale i o ekonomické a sociální strategii státu. Na první pohled se jedná o nástroj, který má zamezit nelegálnímu stavění a zlepšit kvalitu městských prostor, ale ve skutečnosti se ukázalo, že jeho dopady jsou mnohem komplexnější a často sporné.

Podstata C5S spočívá v tom, že stát přebírá práva k pozemkům, na kterých stávají nelegální stavby, a na jejich základě vyvíjí nové plány. Výjimkou jsou stavby, které byly postaveny před rokem 2013, kdy byl systém původně zaveden, nebo ty, které byly schváleny v rámci starých stavebních předpisů. Proces je však odporující principům soukromého vlastnictví a často vyvolává obavy z jeho zneužití. Podle odborníků však nemusí být systém vždy neefektivní – jeho úspěšnost závisí na správné implementaci a transparentních postupech.

Jak funguje systém a jeho hlavní prvky

C5S je založen na třífázovém procesu: identifikace nelegálních staveb, jejich odstraňování nebo regulace a následné vyrovnání nákladů s vlastníky pozemků. První fáze zahrnuje průzkum území, kde jsou podezřelé stavby, následně dochází k vyhledání majitelů pozemků a následné komunikaci. V praxi se však často setkáváme s problémy, jako je neznalost majitelů nebo jejich odpor k postupu. Podle údajů z roku 2022 bylo identifikováno přes 100 000 nelegálních staveb, ale pouze okolo 30 % z nich bylo úspěšně odstraňováno.

Druhý krok zahrnuje případné odstraňování staveb, které nevyhovují stavebním předpisům, nebo jejich transformaci do legálního stavu. V některých případech dochází k vyrovnání nákladů na odstraňování nebo rekonstrukci s majiteli pozemků, kteří jsou často v nevyrovnané pozici. Podle odborníků z oblasti stavebnictví však ne všechny případy vyžadují takové zásahy – některé stavby lze legalizovat bez velkých nákladů.

• Od roku 2019 bylo identifikováno přes 100 000 nelegálních staveb, z toho však pouze okolo 30 % bylo odstraňováno.
• V roce 2023 byl systém C5S rozšířen o novou fázi, která umožňuje legalizaci staveb postavených před rokem 2013.
• Náklady na odstraňování nelegálních staveb se pohybují v rozmezí 50 000 až 200 000 korun za jednotku.
• Podle dat ČÚZK bylo v roce 2022 zaregistrováno více než 1 milion staveb, z nichž 15 % bylo postaveno bez povolení.
• V některých případech dochází k diskriminaci majitelů legálních staveb, kteří se stávají oběťmi procesu C5S.

Problémy a kritika systému

Největší obavy vyvolává systém právě z hlediska právních a ekonomických rizik pro soukromé vlastníky pozemků. Podle odborníků z oblasti právnictví dochází často k nevyváženým postupům, kdy stát přebírá práva k pozemkům bez dostatečné kompenzace. V některých případech se majitelé stávají obětí tzv. “záměrné diskriminace”, kdy jejich stavby jsou považovány za nelegální, i když splňují všechny stavební předpisy.

Dalším problémem je nedostatečná transparentnost postupů. Někteří majitelé pozemků se stávají obětí nejasných rozhodnutí, které jsou následně odvolávány nebo měněny. Podle údajů z roku 2021 bylo v rámci C5S zahájeno více než 500 odvolání, z toho však pouze okolo 20 % bylo úspěšně odvoláno. To ukazuje na nedostatečnou ochranu práv soukromých vlastníků.

Odkaz do diskuse a další zdroje

O systém C5S se často debatuje nejen mezi odborníky, ale i mezi veřejností. Někteří ho považují za nezbytný nástroj k zlepšení kvality městských prostor, jiní však hledají v něm nástroj pro ziskové zneužití státu. otevřít odkaz je jedním z míst, kde se lze seznámit s aktuálními diskusemi a analýzami tohoto tématu.

Dle odborníků z oblasti stavebnictví a právnictví je důležité, aby systém C5S byl implementován tak, aby byl transparentní a spravedlivý pro všechny účastníky. V současné době však jeho dopady ukazují, že potřebuje další úpravy a zlepšení, aby se vyhnul oběma extrémům – neefektivnímu zásahu státu i zneužívání jeho pravomocí.